Na amerických REVOCATION lze ocenit mnoho věcí, a jednou z nich rozhodně je uchopení v podstatě provařených metalových ingrediencí a způsobilost z těchto v pravidelných intervalech konstruovat velmi slušné žánrové desky. Je tak v zásadě úplně jedno, kterou si od nich poslechnete jako první a přestože se nedá tvrdit, že se skupina jen tupě opakuje, umí perfektně zamaskovat fakt, že nic moc nového nepřináší.

Zamaskovat asi není ten nejlepší výraz, možná by se hodilo v této souvislosti pronést něco o trénované způsobilosti odpoutat pozornost od, v tomto případě, méně podstatných věcí, mezi které hodnocení progresu mezi jednotlivými deskami rozhodně je. Jejich styl je ve své podstatě dřevní záležitost, uchopena modernějším, více než výrazovými, spíše produkčními prostředky. Zvuk desky je tak ryze současný a, vynecháme-li protentokrát nikdy nekončící debatu na téma přebuzených nahrávek, nebo „loudness war“ chcete-li, zároveň dokonale důrazný a čitelný.

Díky tomu tak album nabídne funkčně vyvážený souběh několika extrémnějších metalových žánrů, nad nimiž ční velmi zkušený, nikoliv však jen rutinní songwriting. Na to mají REVOCATION ještě stále potřebnou munici, kterou tvoří uvěřitelná dávka entusiasmu a schopnost skládat dynamické a našlapané metalové skladby.

Američané mají navíc dostatek sebevědomí na to, aby si mohli dovolit položit všechny trumfy okamžitě na stůl. Startovní nakládačka „Of Unworldly Origin“ nabídne v patřičně nahuštěném programu všechny podstatné znaky jejich pohledu na téma současně znějící metal. Současně znějící, avšak povšechně tradiční a v dobrém slova smyslu i konzervativní. Ono lpění na tradicích se naštěstí projevuje výhradně v důrazu na prověřené postupy jednotlivých zde zastoupených kovových proudů, nikoliv však v nějaké okázalé sebeprezentaci vzývající časy (ne)dávno minulé. V tomto ohledu jsou REVOCATION kapelou stojící oběma nohama pevně ve dvacátém prvním století.

Jak již tomu bylo i v úspěšné minulosti, ani letos se skupina nehodlá vzdát svých vytyčených pozic ve prospěch nepředvídatelného experimentu. Ono proč taky, když tato receptura zahrnující jak deathmetalový tlak a napětí, tak i thrashovou výbušnost a údernost, stále funguje natolik dobře, aby generovala další a další nabušené skladby, ve kterých se stále děje něco zajímavého. Opírajíce se o zkušenou instrumentalitu tak Američané neváhají často překračovat v jejich stopáži pětiminutovou hranici, v případě závěrečné „A Starless Darkness“ pak rovnou o 2 minuty. 

Jednotlivá kytarová sóla nejsou jen obligátní a jakoby povinnou výplní, jak se to někdy stává, ale naopak zasahují v pravých momentech, aby trochu uklidnili napětí předchozího děje anebo ho naopak ještě vystupňovaly. REVOCATION totiž zároveň i velmi dobře pracují s atmosférou, která by se souhrnně dala pojmenovat jako „mírně napjatá“. Častokrát ale právě různé příjemné vyhrávky, či vpády poloakustických kytar nasměřují náladu té či oné skladby do odlišnějších, a nuto říci, že i velice oživujících sfér.

Jako celek je „The Outer Ones“ typickým představitelem vzácně vyrovnaného alba, na němž by se daly hledat slabiny jedině poukazem k nepříliš velikému vývoji od jeho předchůdce. Tento aspekt bych si však v tomto případě dovolil považovat za méně podstatný. Album totiž kromě nabídky devíti výborných metalových skladeb zároveň také potvrzuje fakt, že i mnohokrát prověřené hudební postupy dokáží opětovně nabídnout kvalitní nahrávky, a to je, myslím, stále jedna z těch nejpríjemnějších jistot.